Poradna

Na tomto místě jsou zveřejněny vybrané dotazy a odpovědi, které se objevily v časopise Prevence v některém z minulých čísel.   

Jsem třídní učitelkou čtvrté třídy. Zatímco během první a druhé třídy se dalo o mé třídě říci, že je taková živá, ve třetí a nyní ve čtvrté se kolektiv dětí chová navzájem k sobě nehezky. Neosloví se jinak než příjmením. Toho, kdo ve třídě udělá něco negativního, někomu zanadává, nebo ublíží, toho ostatní děti spíše ocení, než by to odsoudily. Zdá se mi, že se s kolektivem děje něco nedobrého. Nechala jsem si udělat sociometrii, vůdcem byl označen chlapec, o kterém jsme si to myslela. Hodný, ale dost rázný typ. Pro ránu nejde daleko. Třída sice nikoho nešikanuje, ale dovedou se nepěkně vysmívat za neúspěch. Být hodným se v mé třídě přestalo nosit. Nevím, odkud to klubko začít rozmotávat, a proto se na vás obracím, zda by vás něco nenapadlo.

 

Těžko odpovídat bez přesné diagnostiky, ale pokusme se stanovit postup, který by mohl nastavit prvotní cíle práce se třídou a zároveň nechával otevřená dvířka dalším postupům. V tomto případě bych začala s následujícími body:

  • Vymezení času, alespoň jedné hodiny týdně, kdy by třídní učitelka komunikovala se třídou a docházelo tak ke sblížení se. Obsahem těchto třídních hodiny by mohlo být

  • stanovení pravidel s monitorovací tabulkou chování na nástěnku, kam budou moci děti svobodně zapisovat a ke které se bude moci na další třídní hodině vrátit i pedagog a bude se moci rozebírat chování třídy. Do monitorovací tabulky zaneste společněji negativní, tak pozitivní chování. Do kategorie nežádoucího chování by se mělo zpočátku zařadit takové chování, které půjde nejsnáze změnit. V tomto případě je možné začít s oslovováním. V pozitivní kategorii to, co třídě jde v chování. Na další hodině je nutné vždy vycházet z toho, co se třídě povedlo, a u toho setrvat alespoň dvě třetiny času, který bude věnován reflexi. Při stanovování pravidel je třeba stanovit i sankce, které se budou udělovat za nevhodné chování. To je vhodné nechat na dětech, ať samy navrhnou. Pravidla bez důsledně uplatňovaných sankcí jsou nefunkční!

  • První rozbor monitorovací tabulky bude pravděpodobně předmětem dohadů mezi dětmi o autentičnosti zápisů atd. Je to vhodná příležitost hlídat slušnou a respektující formu komunikace. Tato diskuse by měla být zarámována velkou pochvalou za to, co se povedlo a vírou v to, že se nežádoucí chování bude lepšit. Následně pak důkladným rozborem situací, kdy se konkrétní chování povedlo a čím to bylo. Lze děti vyzvat, aby těmto situacím věnovaly do dalšího týdne zvýšenou pozornost. Skrytým cílem je nastavit pozornost na efektivitu žádoucího chování, která dostane odměnou – čas, který bude věnován těm, co se chovají pozitivně. To vše postupně naplní další cíl,

  • dovednost dětí verbalizovat to, co se jim na chování druhých líbí a co nikoliv; jakmile si na to zvyknou, lze přistoupit k dalšímu cíli a to jsou

  • nácviky konfliktních situací a hledání variant chování tak, aby to bylo pro všechny zúčastněné strany přijatelné. (Nejčastěji to bývají situace výsměchu, nadávání, postrkování atd.) Tím, že se vždy přehrávka situace opakuje tak dlouho, dokud nejsou s danou variantou všichni relativně spokojeni, postupně do třídy přináší novou normu

  • braní ohledu na ostatní a upevňování pocitu sounáležitosti nejen při hrách, ale i při hledání toho, jak spolu vyjít, aby to moc nebolelo.

  • Průběžným cílem je pracovat individuálně s vůdcem a hvězdou třídy a vytvářet s nimi pozitivní vztahový rámec tak, aby oni byli těmi prvními, kteří budou ochotni „slyšet řeč třídní učitelky“  

 

Upozornění

Věnujte větší díl času příjemnému reflektování toho, co se povedlo. Nastavujte třídě zrcadlo, ve kterém bude vždy o trochu hezčí, než ve skutečnosti je. Třídní hodiny nesmí být rozhodčím soudem.

Pokud chcete měnit normy třídy, počítejte s horizontem pololetí.

 

Pozor při stanovování sankcí. Zdaleka ne každá sankce navržená dětmi je vhodná a povolení či opuštění jednou přijaté sankce je signálem, že třídní práce se nemusí brát tak vážně.

Práci prokládejte technikami zaměřenými na pozitivní sebepřijetí a na pozitivní zpětnou vazbu. Ale nespoléhejte na to, že tyto techniky samy o sobě něco změní.

 

PhDr. Helena Vrbková

 

Publikováno v časopise Prevence – červen 2010, ročník 7, číslo 6

Časopis Prevence je možné si objednat na info@send.cz

 

V únoru jsem byla ředitelkou naší školy jmenována školní metodičkou prevence, obdržela jsem od ní náplň práce a dala mi minimální preventivní program. Ten má tři listy a je na něm popis toho, co se u nás ve škole dělá. Snažím se rozkoukat a začít nějak smysluplně a od základu. Tři listy a to, co je na nich, mi přijde opravdu málo. Ale nějak se mi to nedaří, je toho moc a nevím, kde a jak se čeho chytit. Metodička prevence v poradně, která by mi měla poskytnout informace, je na neschopence s rizikovým těhotenstvím a po ní to nikdo zatím nepřevzal. A pokud to převezme, bude na tom asi podobně jako já, jen o úroveň výš. A tak se snažím to nějak uchytit, a nevím odkud.

 

Vážená paní metodičko, popisujete situaci, která se v různých podobách a v desítkách případů vyskytuje průběžně v celé republice. Je to otázka předávání funkce školního metodika prevence.

a)                  Na počátku, než s tím co dělat začnete, je dobré, když se pokusíte kontaktovat předchozí osobu, která tuto funkci vykonávala, a poptáte se jí na fakta, která mohou být zásadní při odpovědi na otázku, kudy jít v prevenci ne vaší škole dál, a také Vám mohou ušetřit spoustu času a možná i zbytečné práce. Doporučuji, abyste se jí zeptala na pár následujících informací.

Jak a s jakým cílem sestavovala onen program, který máte.

Vyžádejte si od ní informace a případně i kontakty a doporučení na konkrétní lidi z organizací, s kterými v rámci naplňování prevence spolupracovala. Kam se obracela o pomoc v případě řešení výskytu nežádoucích jevů u dětí a při problematických situacích, v nichž jako metodička prevence musela zasahovat. Zjistěte, zda bylo za dobu jejího působení pracováno s pedagogickým sborem, zda proběhly nějaké přednášky, a pokud ano, na jaké téma, zda se tým pedagogů účastnil nějakého semináře nebo zda nebyla ve škole praktikována týmová či jiná supervize.

Můžete se i zeptat na formu spolupráce s vedením, jak probíhala a jaké měla výstupy. Požádejte předchozího metodika i o jeho názor na obtížné momenty v naplňování funkce právě na vaší škole, pokud nějaké byly. Na závěr s ním podiskutujte o svých představách o tom, jak byste na vaší škole měla postupovat dál. Můžete se jej zeptat na to, co vidí jako prioritní v přístupu v rámci rizikového chování dětí.

 

b)                 Pokud v tuto chvíli je metodik prevence ve spádové pedagogicko-psychologické poradně dlouhodobě na neschopence, zkuste se obrátit na krajského metodika prevence, který Vám po vysvětlení situace jistě rád doporučí jiného metodika prevence z jiné poradny, kam byste se mohla obracet v případě potřeby konzultací. Byť třeba jen telefonicky s ohledem na vzdálenost.

 

c)                  V dotazu zmiňujete potřebu začít smysluplně a logicky na své škole tak, aby to mělo význam. Myslím, že v tuto chvíli stojíte před rozhodnutím, kde načerpat a doplnit vzdělání potřebné pro výkon funkce školního metodika prevence. Myslím, že pokud budete tuto funkci vykonávat dlouhodobě, pak na stránkách MŠMT najdete různé druhy akreditovaného vzdělávání dle vyhlášky 317/2005, Sb. Můžete si vybrat mezi různými formami, od vzdělávání na fakultách, přes různé nabídky regionálních poraden až po sebezkušenostní varianty různých občanských sdružení. Při výběru to bývá kompromis mezi vzdáleností, vlastním očekáváním, potřebami a mírou ekonomického krytí dané aktivity. V nabídce jsou desítky variant a je dobré si uvážlivě vybrat. To je však vzdělávání dlouhodobé, které je třeba si dobře rozmyslet a zvolit tu variantu, která Vám bude vyhovovat. Na druhé straně vnímám, že Vy ve své pozici potřebujete rychlý vhled do situace metodika prevence, základní orientaci a možnost potkat se s jinými metodiky za účelem různých dotazů. Informaci o aktivitách v regionu Vám může podat opět váš krajský metodik prevence. Pokud se u vás v tuto dobu nic dít nebude, pak Vám mohu doporučit účast na našich Dnech KVP, kde poběží dva dny přednášek o legislativě a praxi školního metodika prevence a paralelně dva dny plné workshopů o práci s dětmi.

 

d)                 Pokud nebude možné naplnit nic z předcházejících bodů, pak doporučuji rovnou přistoupit k řešení Vaší situace a zamyslet se nad otázkou, jaké rizikové chování ohrožuje vaše děti nejvíce. Zároveň sestavit anketu s celou řadou otázek a tu nechat třídní učitele administrovat dětem. Z této ankety by Vám měla opět vyjít odpověď na otázku, co ohrožuje děti u vás ve škole nejvíce, ale tentokrát budou odpovědi od dětí.

S výsledky dojít za ředitelem školy a rozebrat s ním otázku priorit. Dohodnout se na tom, co z celé škály je u vás na škole prvořadé. Zároveň bývá dobré se s ním domluvit na vytvoření preventivního týmu, který by se měl skládat z Vás, výchovného poradce, zástupce vedení a případně dalších lidí, kteří by rádi pracovali na přípravě preventivních aktivit. V nově ustanoveném týmu byste se měli pak sejít a domluvit se, jaké aktivity v rámci stanovené priority uděláte pro děti, pro pedagogický tým, případně rodiče. Pravděpodobně Vám vyplyne více, než bude možné stihnout v daném roce a za dané prostředky, které máte v současné době k dispozici. Proto bývá dobré si úkoly rozdělit na krátkodobé v horizontu jednoho roku, střednědobé v horizontu dvou, tří let a dlouhodobé, které už připomínají spíše strategii Vaší práce než úkoly vlastní.

Jistě vnímáte, především v obsahu posledního bodu, mnoho otázek a podružných nevyjádřených okolností. Ale myslím si, že pokud svou situaci začnete řešit jako sled kroků, pak Vám bude přinášet nejen otázky, ale logicky budete hledat i odpovědi a řešení. Přeji Vám, abyste u svého rozhodnutí vzít prevenci na škole za správný konec a smysluplně ji začala stavět, setrvala. Nenechte se odradit občasným nedostatkem peněz, ani pocitem, že to nemá cenu a význam.

 

Paní metodičko, přeji Vám sílu a ochotu vidět věci pravdivě a zároveň nepřijít o chuť je měnit.

 

PhDr. Helena Vrbková 

 

Publikováno v časopise Prevence – březen 2011, ročník 8, číslo 3

Časopis Prevence je možné si objednat na info@send.cz

 

Paní doktorko, obracím se na Vás s dotazem. Ve škole se nám pomalu a jistě horší kázeň na druhém stupni. Dříve jsme mívali na škole jednu dvě třídy, kde jsme neradi učili, nyní je těch tříd dobrá třetina a my se zamýšlíme, čím to je. Zda rodinou, která v současnosti nefunguje jako dříve, zda je to dobou, obsahem médií, nebo je snad neumíme zaujmout? Byly doby, kdy jsme měli dobrý kolektiv, ve sborovně jsme se zasmáli, pobavili, občas jsme poseděli a s chutí něco oslavili. Teď už několik let odučíme a každý pospíchá domů. Ne že bychom měli více práce. Dříve i nyní je jí dost. Ale jsme unavení, každý chce co nejdříve vypadnout ze školy domů. Myslím si, že je to hlavně těmi těžko ovladatelnými třídami. Přibývají nám. Během hodin stoupá procento času, kdy musíme děti ukázňovat. To pak chodíme z hodin unavené a předrážděné. Vždy děti zlobily, ale nyní je to nějak víc. Přesto mám školu ráda, a tak se ptám, co s tím. Prý se zabýváte sborovnami a kázní, co tedy můžeme v tomto případě dělat. Nebo se na Vás obracím marně? Nemáte nějakou radu, která by to zlepšila?

 

Vážená paní učitelko,

Váš dotaz má dvě části, děti, které zlobí, a sbor, který je ve stavu, jenž popisujete. Sama vyvozujete, že tyto dvě okolnosti spolu souvisí, a já s Vámi souhlasím, protože se s tématem, které je obsaženo ve Vašem mailu, setkáváme čím dále tím častěji. Unavené sbory považuji za daleko složitější otázku a závažnější téma než mnohé jiné otázky, kterým se věnuje více pozornosti.

Prostor jedné stránky poradny v časopise mi však dává limity, a tak se zastavím u stavu sboru, který jste tak jednoduše a velmi dobře popsala. Myslím, že vedle neukázněných dětí se na náladě a únavě podílí také průměrný věk sboroven, neošetřované klima a v rámci klimatu to bývá především míra postojové hladiny. Chuť, s jakou jsou přijímány pedagogy ve sboru nové myšlenky a aktivity. Setkávám se s tím, že na míře únavy se podílí i opakující se skepse, zrazování, či naopak více či méně zastíraný výsměch někoho ze sboru. Vídám pedagogy, kteří reagují na jakýkoliv návrh slovy, to nepomůže, to už tady bylo. A řada dalších poznámek, které svědčí o míře jejich vyhořelosti. Zastává-li takový pedagog v kolektivu významné sociometrické místo, pak ovlivní náladu ve skupině poměrně značně. A ta se postupně rozrůstá a rozprostírá po kolektivu pedagogů jako forma plísně v oslabeném terénu. (Promiňte mi ten příměr, ale myslím, že je poměrně vystihující.) Pokud je ve stavu vyhoření ředitel či celé vedení, pak se lze setkat s potvrzením tohoto stavu, a celá škola chřadne. Škola sice plní všechny možné ukazatele, ale dobře se v ní nedýchá, a to pak děti i dospělí prchají domů a prostor školy je nutným zlem pro většinu zúčastněných. Zažila jsem i kolektiv, kde ředitel je vyhořelý, skeptický, zrazující své podřízené z jakékoliv aktivity. Několik nevyhořelých aktivních pedagogů musí pak jakýkoliv projekt na půdě školy realizovat pomalu na zapřenou, ale to je extrém, který uvádím spíš pro ilustraci toho, co vše se může stát. Mohli bychom dlouze rozebírat a popisovat alternativy stavu sboroven, ale pojďme j Vaší otázce, kterou se mě ptáte na radu.

Myslím, že nejvhodnější v této chvíli by bylo poohlédnout se ve svém regionu, ale stejně tak si můžete objednat někoho mimo region, a dojednat si supervizi. Odborníka, kterému budete věřit, který bude znát problematiku školství a především bude rozumět sborovnám. S ním váš ředitel dojedná častost supervizních setkání a vymezí si s ním supervizní zakázku. Myslím, že by vám mohl nabídnout supervizi týmu pedagogů. Při ní byste si mohli probrat vše od únavy, přes o, co koho naplňuje ve škole a co nikoliv, proč část nebo celý sbor odchází po poslední vyučovací hodině rychle domů. Co komu chybí. Co by se mělo změnit, aby se to zlepšilo. A řadu dalších otázek, které vyplynou z diskuze. Ty mě, a třeba ani Vás, nyní nenapadnou. Stejně tak na počátku supervize často nikdo netuší, kam se diskuze v rámci supervize bude vinout. Často se ukáží nejpodstatnější otázky vedoucí ke změně až v rámci průběhu samotné supervize. Zároveň bych ráda opětovně napsala pár jednoduchých slov k tomu, co je to supervize. Neustále se setkávám se záměnou za inspekci či hospitaci. Supervize je „přátelská“ odborná pomoc, není to forma inspekce nebo kontroly. Supervizor pomáhá kolektivu se orientovat v tom, co se děje a proč. Je podstatné, že není součástí kolektivu, ani není nijak zainteresován v jiném pracovněprávním vztahu se školou. Zůstává tak nestranným.

Je-li supervizor odborníkem na problematiku, může též nabídnout metodickou podporu při hledání řešení problému. Zkrátka záleží na tom, jak ředitel a nejlépe i kolektiv pedagogů na počátku nastaví zakázku supervizního procesu. U vás mě na základě Vašeho dotazu napadá zakázka. „Diskutovat stav sborovny s ohledem na její únavu s předběžně stanoveným cílem pojmenování příčin a hledání jejich nápravy či kroků vedoucích směrem k zlepšení.“ Supervizor váš kolektiv nezmění zázračnou metodikou, ani neudělá kroky, které je třeba učinit, ale jsme přesvědčena, že dobrý supervizor vám pomůže najít cestu, kterou budete ochotni jít směrem ke zlepšení stávajícího stavu.

Váš dotaz jsem vybrala právě proto, že situace, kterou popisujete , je častá, propojeností tří ohnisek problému, který popisujete, a to: stav kázně dětí x únava sboru x zhoršující se klima ve škole. Pokud se s tím nic nedělá, pak zhoršené klima opět podmíní zvýšení nekázně, ta víc unaví pedagogy… a roztáčí se spirála, která ve svém důsledku podporuje míru agresivity mezi dětmi, šikanu a řadu dalších souvisejících fenoménů. Pokud se to má zlepšit, je třeba do této trojice – spirály – zasáhnout, a to jde nejrychleji u nás dospělých. Přestože mnoho sborů dovede hodiny hledat chybu na straně rodičů a dětí, ale ani pět minut na straně své, věřím, že ten váš pedagogický sbor patří mezi ty osvícené a pracovité sbory, které umějí pracovat sami na sobě, mezi ty, které jsou nadějí našeho stávajícího školství.

 

PhDr. Helena Vrbková       

 

Publikováno v časopise Prevence – únor 2011, ročník 8, číslo 2

Časopis Prevence je možné si objednat na info@send.cz